Desissign: Sydney - den osmý

Je tu opět ta vzpomínková chvilka, kdy vám chci ukázat další den v Sydney. Teda.. dneska to bude trochu mimo Sydney. Osmý den jsme totiž vyrazili do Modrých hor, které jsou asi 110 kilometrů západně od Sydney. Naplánovat jsme si to lépe nemohli, jelikož ten den nebylo nejlepší počasí a v Modrých horách je stejně vždycky o něco chladněji. Naše bundy nám tedy přišly vhod.

Modré hory jsou jednou z těch "must-see" atrakcí a pro nás to bylo další zpestření našeho tripu. Jsou součástí australského Velkého předělového pohoří. Jsou pojmenovány podle charakteristického modrého oparu, který nad nimi prakticky neustále je. A proč modrý opar? Nachází se zde velká spousta vzácných eukalyptů. Z jejich listů se vypařují nestabilní oleje, které způsobují onen modrý opar. Je zde tedy nejen přírodní krása, ale i svěží provoněný vzduch. Více než 250 milionů let stará krajina začala postupem času erodovat a objevily se kaňony a rokliny tvořeny vápencem, pískovcem a břidlicemi. Nachází se zde také jeskyně, skalní věže a samozřejmě rozmanitá fauna a flóra. Bohužel celou Austrálii často sužují ničivé požáry a nevyhýbají se ani Modrým horám. Na fotkách mlžete sami vidět ohořelé stromy z posledního požáru. Hasit takové množství nedostupné přírody musí být velmi náročné...

Ráno jsme s Petrou brzy vyrazily, protože jsme měly sraz s Robem u vlaku. Koupily jsme si lístky, něco na zub (Petra kafe :D ) a šly hledat vlak. Tentokrát to nebyl žádný nový nablýskaný krasavec, ale to nám absolutně nevadilo, ač cesta trvala dvě hodiny. Usadili jsme se a já se pustila do svého božského donutu s Oreo. Chvíli po odjezdu Petra i Robert usnuli, já samozřejmě ne :D A spali a spali..

Po dvou hodinách náš vlak zastavil v městečku Katoomba a my se vydali hledat nějaké informace. Rozhodli jsme se, že na známý a oblíbený Echo point pojedeme autobusem a ukázalo se to jako skvělý nápad, protože to nebyl zas takový kousek, jak jsme si mysleli. Opět jsme tady byli snad jediní běloši. Je zde nádherný výhled na skalní útvar Tři sestry. Původně zde těchto útvarů bylo sedm, ale čas, vítr a voda zapříčinili rozpad čtyř z nich. Váže se k nim samozřejmě aboridžinská legenda. Pro domorodce mají velký význam, podle legendy jde skutečně o tři zkamenělé sestry, které jejich otec uvěznil, aby je ochránil před mýtickou bytostí. My jsme odtud vyrazili na procházku po zdejších cestičkách horami. Kochali jsme se krásou zdejší přírody a já jako milovník pískovce a kamene celkově jsem byla v sedmém nebi. Za celou cestu jsme moc lidí nepotkali, takže jsme si vše mohli dokonale užívat. Na některých místech jsou informační tabule, kde se dozvíte o daném místě víc. Ztratila jsem pojem o čase, ale po nějaké době jsme došli k rozcestníku a usoudili jsme, že další 3-5 hodinovou cestu (plus 3-5 hodinovou cestu zpět :D ) by asi naše svalstvo jen tak nedalo, takže jsme zamířili k Scenic Railway. Je to nejstrmější vyhlídková železnice světa. Její sklon je celých 52°. Sedadlo si můžete naklonit tak, aby jste byli buď ve sklonu těch 52° nebo 44° a pak je tu něco pro odvážlivce a milovníky adrenalinu s 64° :D Původně přepravovala horníky, dnes je však velkou turistickou atrakcí. Za hudby z filmu Indiana Jones vás vyveze k obchodu se suvenýry :D (mezi fotkami je i Robertovo video z této adrenalinové jízdy) Nakoupili jsme si zde nějaké nezbytnosti, hladoví si dali hambáče a zamířili jsme na autobus do Katoomby. Určitě by se zde dalo celý týden co dělat, jelikož je to opravdu rozlehlé. Nasedli jsme do vlaku zpět do Sydney a tentokrát jsme usnula i já.

Po dalších dvou hodinách ve vlaku jsme přemýšleli, kam zajím na jídlo. Prošli jsme si China Town a pak Petra ve svém průvodci našla restauraci, která měla být nedaleko. Jenže průvodce z roku 2006 nemusí mluvit pravdu, ale riskli jsme to a udělal i jsme dobře. Čínská restaurace zde stále byla a stále nabízela skvělé nudle. Za tu dobu, co jsme jedli přišlo mnoho lidí, kteří už si neměli kam sednout a ač na první pohled vábně prostory nevypadaly, bylo zde rušno a stále plno. Po jídle se Petra zeptala na toaletu a slečna ji poslala dozadu přes kuchyň :D Šli jsme pomalu domů a po cestě ještě navštívili knihkupectví, které nás už pár dní lákalo. Bylo vážně boží, jednak se jmenovalo jako já a navíc to byl spíš takový antikvariát. Byly zde knížky nové, ale i staré a Robert mezi cizojazyčnými našel i jednu českou. Jakou?? Nechte se překvapit, fotky vám to prozradí a zaručuju vám, že se pobavíte. My jsme hleděli s otevřenou pusou. Petra zde samozřejmě byla ve svém živlu, jelikož miluje scifi a fantasy a mnoho knížek, které u nás nebyly přeloženy si tu koupila v angličtině za pár šupů. No a pak našli ten úsek s komiksy a bylo o zábavu postaráno :D K tomu se váže druhé video v tomto článku..

Tolik k osmému dni v Sydney a teď už se vrhněte na tu dávku fotek přírody a knih.. :)

Vaše Sissi a Petra